Sedm statečných v Bamaku!
Po necelých 11 000 km, které jsme urazili za posledních 14 dní v cílovém městě Bamaku – hlavním městě republiky Mali. V 36 ºC vedru jsme půl hodiny po poledni odevzdali poslední „work sheet“, tedy pracovní papír závodního dne číslo 14! Jsme v cíli náročné Budapest – Bamako 2009.
Po osvěžující sprše se dostávám k napsání pár řádek pro vás – naše příznivce (zvědavce! :-)). Naposledy jsme se ozvali z Nouadhibou na kraji Mauretánie a dříve než jsme se stačili rozkoukat byl tu konec soutěže. Z krátkých zpráv sice víte to podstatné, ale asi všichni čekáte na trochu rozsáhlejší zprávu. Tak tady je.
Bou Lanouar – Atar 830 km
Poté co jsme večer dorazili do bivaku Bou Lanouar, jsme se těšili z krásného počasí. Ne dlouho! Se setměním se přihnal vítr a to není v poušti nic příjemného. Pepa s Lukášem statečně oservisovali všechna auta a my museli z aut udělat hradbu proti větru… marně… písek byl všude! Po osvěžení jsme tedy s motokrosovými brýlemi pomalu ulehli a čekali na další etapu. Měla měřit asi 450 km, ale…
Ráno jsme se na rozpravě dozvěděli, že díky bezpečnostní situaci se nepojede podél železniční trati přímým směrem k Ataru, ale přes Nouakshot – hlavní město Mauretánie po silnicích. Pár bodů leželo pro zpestření mimo cesty, ale jinak to byla NUDA! Večer jsme unaveni z asfaltové rally padli za vlast a čekali na „konečně“ pořádnou terénní etapu směrem jih!
Atar – Tidjikja 450 km
Skvělá záležitost! Minimum asfaltu, maximum písečných pist a dun! Navigačně náročné, ale jak říkáme – čím hůř – tím líp! Všechny „háčka“ pracovali skvěle a i přes to, že jsme se trochu trápili s úkolem č. 3 – tedy nalezením jednoho z bodů vše „odsejpalo“ bez vážnějších problémů. Postupně se k nám připojovalo více a více maďarských týmů, abychom je vyvedli z dun (v kempu pak chodili zpětně s „barak pálenkou“). Na voze číslo pět (Beránek – Sobotka) se objevovali lehké problémy s přehříváním převodovky, ale dojeli jsme do kempu v Tidjikje jako jedni z prvních. Unaveni jsme ulehli do společné noclehárny a připravili se na další den… ještě o půlnoci se rozhodovalo, jestli se následující etapa bude rušit nebo se pojede. V dunách skončilo mnoho aut a k tomu i pár organizátorských… uvidíme ráno!
Atar – Kifa 500 km
Ráno jsme se dozvěděli, že je v tuto chvíli ještě 20 vozů v dunách a tak se etapa ruší. Škoda, další etapa po silnicích… trochu jsme si ji zpestřili zkratkou po pistách, ale jinak focení domorodců, místní přírody a pospávání v autě… V Kifě pak první bivak s turistickou kategorií, který byl příjemnou změnou…
Kifa – Korera Kore 375 km
Zprvu nuda, ale k závěru se nám přiostřilo! 160 km po silnici a na pistu. Písek začal „žrát“ naše auta a my museli řadit mezinápravy… nicměně – bez problémů… v každém voze je víc jak 315 koní a ty si s pískem poradí. U „pětky“ jsou stále problémy s převodovkou, nicméně jsme střídali terén a tak se to dalo „rozdejchat“. V druhé půlce začala zábava. Navigačně totálně mimo, ale my to zvládáme. Martin Mikulenčák jako „šéf výpravy“ zkouší jet nadoraz! Hummer lítá vzduchem a honíme sedmou hodinu, kdy je limit pro odevzdání našich závodních karet. Stmívá se a je to stále složitější… trochu bloudíme, ale vracíme se za chvíli na správnou pistu a letíme dál. Do bivaku dorážíme v půl osmé! Jako třetí v pořadí… jen jeden organizační vůz a my tři… za hodinu po nás přijíždí další. Skvěle si vedl zbytek našeho týmu a dorazil mezi první dvacítkou! Unaveni dáváme „dezinfekčního panáka“ a jdeme spát…
Korera Kore – Karadje 420 km
Teprve ráno jsme se zabývali probémem zvaným „benzín“. To je obecně v Africe problém. O Naturalu 95 si můžete nechat zdát. Když dostanete někde „SUPER“ tak jste v pohodě. Nám se to povedlo až v Didiéni. I když předražený za 1,30 EUR – rádi jsme naplnili naše 100 litrové nádrže. Do bivaku jsme dorazili před setměním. Dobrá práce…
Karadje – Bamako 175 km
Závěrečná „spojovací etapa“nebyla až tak spojovací. Přeci jen zde bylo pár úkolů. Jeden bod byl na skále asi 5km před cílem. V 37ºC vedru jsme vyběhli na nejbližší kopec a získali poslední souřadnice. Pak jsme vzali směr hotel Salam a odevzdali poslední pracovní kartu a rádi se odebrali směrem k našemu hotelu… JSME ZDE!!! Těžko nyní hodnotit, je to příliš čerstvé… ale první dojem i přes mnoho prostestů maďarských posádek, chyby v organizaci, a „kyselé pohledy“ některých soupeřů máme úsměvy na tváři, že jsme to zvládli! Naše vozy jsou „pravěpodobně“ v první dvacítce… a to je víc než jsme čekali…
Bamako!
Díky vám – našim fanouškům! Mějte se fajn… a třeba někdy jindy… PA!!!
Poslední komentáře
před 11 let 20 týdnů
před 11 let 22 týdny
před 11 let 22 týdny
před 11 let 22 týdny
před 11 let 38 týdnů
před 11 let 39 týdnů
před 11 let 46 týdnů
před 12 let 1 týden
před 12 let 1 týden
před 12 let 4 týdny