Budapest - Bamako, Tisková zpráva




Ostrý start

Budapest – Bamako po čtyřech dnech...

220 účastníků, 7x H2, 4500 km, 7825 litrů naturalu 95, 8 hodin spánku celkem v průměru na osobnu, 16 unavených – ale odhodlaných bojovníků! Tak by se daly shrnout první 4 dny náročné dálkové rallye Budapest – Bamako 2009!

Platíme nováčkovskou daň, ale nám to nevadí. Naopak! Užíváme si to od rána do večera a většinou i od večera do rána, neboť se nám nepodařilo jít spát, když už jsme si tento přepich dovolili, dříve než v půl třetí ráno a vstává se denně max. do šesti. Začátek na výbornou. První den jsme měli nejvíce speciálních úkolů směřovaných do okolí Veszprému a ještě ten den (potažmo večer a noc) se celý konvoj přesouval do Slovinska a cílové Itálie. Většinu úkolů jsme zvládli a tak jsme šli spát asi ve tři ráno s celkem dobrým pocitem. František Janeš se díky naší týmové práci dotstal průběžně na třetí místo a ostatní se bodově drželi v první desítce! Takže vstup do závodu jsme si nemohli přát lepší. Navíc jsme se museli seznamovat se systémem soutěže, kdy se naviguje prakticky bez výjimky na GPS souřadnice, které buďto máte, nebo se je dozvíte právě při splnění speciálních úkolů. Při tom všem hlídáme stále, aby se kolona našich sedmi vozů udržela pohromadě a průběžně se volí strategie tak, aby se získalo co nejvíce bodů, ale ne na úkor příliš velké časové ztráty.

Nedělní start z Brescii v Itálii řešíme kolem sedmé ráno, hned po briefingu s organizátory. Ti nás informovali o možných komplikacích se sněhovými přeháňkami v oblasti Alp, kam závod mířil. Úkoly jsme opět plnili s elánem až do té doby než jsme se dostali do horského pasu při přechodu hranic Itálie a Francie. Byl pro sněhovou nadílku zcela zavřen a tak jsme museli zvolit objízdnou trasu okolo hor a následně po pobřeží směr Montpellier. Zde jsme nocovali druhý den. I když jsme však vstávali velmi brzo a odjeli z hotelu již v půl sedmé ráno, nestihli jsme večerní trajekt do Afriky, který byl vzdálen od ranního startu více jak 1200 km. Do toho jsme se zdrželi při plnění další řady úkolů a tak bylo jasné, že trajekt z Almérie do Nadoru nemůžeme stihnout. Proto jsme si dalí velmi únavný a zdlouhavý přejezd až do Algecieras. Zde z Gibraltaru jsme odpluli v sedm třicet směr nové dobrodružství! Do přístavu jsme se dostali v půl sedmé, po non-stop jízdě celou noc.

Ráno nás čekal tedy hodinový odpočinek na trajektu a hurá na novo. Zvolili jsme pro následující den přejezd Atlasu po celkem hlavní cestě z Ceuty, přes Meknes, Er Rachidii až do cílové Merzougy u dunového pole Erg Chebbi. Volba by to byla dobrá, neboť bychom ještě od poloviny trasy mohli plnit některý z úkolů a získat tak něco málo bodů z předešlé ztráty, dané časovým skluzem. Ale Atlas byl proti. Vytravalé sněžení s vánicí se postaralo o okamžité uzavření této oblasti místní policií a tak začala bojovka. Když jsme nakonec na jedné z horkých cestiček proráželi v deset večer půl metrovou bariéru sněhu, abychom obešly závory na silnicích hlídané bedlivě neoblomnými policisty, zdálo se, že máme vyhráno. Ani nepočítám, kolik jsme během odpoledně vytáhli místních vozů ze škarpy. Zimní pneu jim zde nic neříká a tak jsme měli o zábavu postaráno. Ve finále jsme okolo půlnoci ještě v oblasti úpatí Atlasu pomáhali na kola malému náklaďnímu vozu, jehož majitel asi ještě doteď nechápe, kde jsme se v tom nečase v těchto končinách objevili, otočili jeho vůz zpět na kola a s omluvou, že velmi spěcháme jsme po chvíli odjeli. :-) Co se dělo před a potom by bylo na dlouhý román, ale důležité bylo, že jsme se ve čtyři ráno dostali do bivaku pod Erfoudem. Spráskaní jak psy jsme padli na dvě hodiny za vlast!

Dnešek se podobal předchozím dním, co se náročnosti a délky týče. Pouhých 450 km však bylo velmi náročných při přejezdu poušti podél Alžírské hranice. Písek, velbloudí tráva, bahno ve vádí, kamení a studené počasí zpestřili dnešní den natolik, že nyní ve dvě ráno už nemám sílu vymýšlet další řádky. Snad jen, že auta fungují perfektně, akorát s drobným zaváháním Slávka Volfa, který dnes měnil kolo, které předtím rozpáral o betonový sokl v jednom z přejezdu řečiště. Body jsme plnili opět důsledně a tak doufáme, že nás včerejší etapa trochu vytáhne zpět do hry o příčky nejvyšší. Dobití jsme dorazili v půl druhé ráno do bivaku v Foum Zgid a zítra pokračujeme do Assy a následně Smary. Na asistenčním Ivecu nám dnes dle zpráv Pepy Jůny upadl zadní tuplák a zrušil kompletně jedoucí auto jednoho z domorodců. Naštěstí se vše obešlo bez újmy na zdraví. I Hummery stále žijou a jedou bez závažněních problémů!

Kdy napíšu příště? No to opravdu netuším, ale pokusíme se alespoň jako doposud zásobovat krátkými zprávami a fotkami naše stránky! :-)

Míla Janáček