Budapest - Bamako, Tisková zpráva




Přežili jsme další čtyři dny!

Od Prahy už nám přibylo na tachometrech téměř 8000km a náš tým se stále drží v první dvacítce se šesti vozy! Byl by tam jistě i ten sedmý, kdyby nešťastnou náhodou nepřišel hned v první RZ o jízdní kartu a tak nemusel od té doby smazávat ztrátu více jak 60 bodů!

Dny jsou tak nabité, že se nám slévají zážitky v jeden ucelený nekonečný den. Splnit všechny předepsané denní úkoly a ještě dodržet čas je prakticky nemožné. Nedávné povodně a vytrvalé deště mají za následek i to, že je mnoho nalezených bodů nečitelných nebo zničených a tak s jejich hledáním mnohdy ztrácíte zbytečně mnoho času... Zkusím tedy sledovat započatou časovou osu z minulé reportáže. Kde že jsme to skončili...? Aha v bivaku Foum Zgid! Zapomněl jsem tenkrát únavou ovlivněný napsat, že ten den jsme překonávali nástrahy dunových polí, písečné bouře, velmi důkladně skrytých „Geo-keší“, tedy krabiček ukrytých na souřadnicích, ke kterým se dostáváte postupným plněním jednotlivých denních úkolů. Zní to asi složitě, ale je to jednoduché – tedy když se to umí! :-) Tentokrát byla ve „Ztraceném městě“ na úpatí dalšího dunového pole. Zrovna když jsme ji odhalili – vůbec jako první tým, začínala sílit písečná bouře tak, že jsme museli v následujících asi 30 km držet rozestupy maximálně 50m, tak abychom na sebe navzájem viděli a nepoztráceli se. Drsný terén neustupoval, ale mi si drželi své tempo a předjížděli jeden vůz za druhým. Když se na vás ve zpětném zrcátku řítí lavina sedmi „Há dvojek“ vaše nervy povolí a raději se klidíte z cesty! :-) no až tak tvrdé to nebylo, ale většina soupeřů v rámci fair-play opravdu zbytečně nezdržovala. Po cestě k jednomu z bodů jsme v jednom z údolí vyprostili Toyotu Hilux jedné z maďarských posádek, která ji zde „ustlala po nápravy“ do zrádného bahna. Na povrchu se tváří bahno jako suché, ale je to jen křehká krusta, která ve vteřině praskne a vůz se propadne do půlmetrové vrstvy jílovité pasti. Silná kurta a naviják pomohl a asi za 5 minut se pokračovalo. Takto se snažíme pomáhat denně a když je třeba. Oplatou za to nám jsou pak úsměvy a poplácání od soupeřů. Nic si za to člověk zrovna nekoupí, ale potěší to a určitě k této soutěži patří právě tento sportovní duch.

Foum Zgid – Assa
Tento den nebyl po předchozím drsném terénním testu zase tak náročný. Byl zpestřen návštěvou horské vesničky Aguelliz nedaleko města Tata, kde jsme předali místní škole mnoho dárků v podobě sešitů, tužek, propisek a dalších potřebných věcí jako oblečení apod. Výšlap údolím horské říčky a následné prozkoumání jeskyně nad ní, nám odhalilo další z úkolů. Poté jsme se vesměs po dobrých pistách a silničkách přesunuli do bivaku v Asse. Rychle zkontrolovat auta a spát, ráno se vyráží opět do terénu a to již v šest hodin.

Assa – Smara
Ostrý test, který bylo třeba díky okolním minovým polím dojet za světla začal velmi svižně! První hodinu jsme měli na tvrdých pistách, střídaných písečnými vádí (vyschlá řečiště), průměrnou rychlost okolo 110 km/h. Poté jsme se zasekli na hledání dvou bodů. Bohužel bez valného výsledku jsme asi po hodině pokračovali dál. Nicméně jsme v tom nebyli sami, kdo tyto body nenašel. Vyšší tempo jsme se snažili držet celý den, tak abychom se dostali na zpevněnou cestu před bivakem ve Smaře ještě před západem slunce. Při velmi efektním přejezdu soliska jsme nasekali pár pěkných fotografií a pokračovali po něm dalších 5km. Když jsme se před rozbahněnou částí stáčeli vpravo, potkali jsme čerstvě převrácené závodní auto přes střechu. Opět jsme neváhali ani vteřinu. Celý tým šel na brzdy. Gábi jakožto Povedlo profesionální zdravotnice se vrhla do ošetřování všech tří členů posádky. Naštěstí zranění nebyla vážná, jen rozbité hlavy a pár škrábanců od rozbitého skla. Protože se jednalo o pick-up, který se při kotrmelci zbavil své laminátové nástavby a na ní přimontované rakve, pomohli jsme všechny věci naložit do našich aut a uklidit místo havárie. I přes toto zdržení jsme se dostali do bivaku včas. U inkriminovaného týmu vyložili všechny jejich věci a věnovali se údržbě vozů a svých unavených těl. Při již několikátém zvolání našeho oblíbeného přípitku „dobré osvěžení“ se postupně přidávali k našemu stolu další slovenské, maďarské a holandské týmy a za dalších výkřiků „dobrrrjééé ošžvjeetijení“ se diskutovalo asi do dvou do rána. Mohlo se, neboť jsme další den vyráželi na sice dlouhý, ale ne příliš náročný přejezd ze Smary, přes Layonne do cílového 750 km vzdáleného Tropic of Cancer, tedy na obratník raka na pobřeží Atlantiku.

Smara - Tropic of Cancer
Únavný přejezd nebyl ničím zajímavým. Snad jen dva body stojí za zmínku. Jedním bylo hledání písmene – tedy úkolu na vraku lodi na pobřeží moře. Vtip byl v tom, že kdo chtěl „indicii“ získat, musel si pro ni do moře, neboť i když právě začínal odliv, tak okolo lodi bylo stále okolo metru až dvou vody. Ještě jsme udělali pár efektních záběrů na pláži, pomohli jsme vyhrabat zapadlého Peugeota 504 organizátora Andrasze a pokračovali dál v cestě na jih směr Dakhla. Závěr dne trochu zpestřila druhá událost - opět jedna z našich záchranných akcí. U cesty již ve tmě stála čtyřkolka jednoho ze členů jednotky záchranářů a lékařů, kteří se pohybují podél trati. A tak se stalo, že jsme vlastně tento den zachránili toho, kdo by v případě problémů měl zachránit nás. Nepojízdná čtyřkolka byla trochu problémem. Nakonec jsme sundali na jednom z vozů rezervu a zafixovali její přední osu na úroveň zadního nárazníku. Poté se tento vůz za podpory druhého, který vše zezadu kontroloval vydaly pomalu přímo do bivaku, vzdáleného asi 170 km. Konkrétně se úlohy odtahovky zhostily posádky Jestřáb – Háša a Beránek – Sobotka (st.č. 109 a 112). Záchranáře samotného jsme naložili do dalšího našeho vozu a vydali se dál po trati závodu splnit ještě tři úkoly. Chvíli jsme ještě hledali ve tmě horké termální prameny ukryté v dunách za soliskem u Dakhly, ale protože čas běžel, dobrovolně jsme tuto off-roadovou složku předčasně ukončili. Asi v jednu ráno se nám to podařilo a na pár hodin jsme ulehli k zaslouženému spánku.

Tropic of Cancer – Bou Lanoar
Již v pět ráno byl briefing na kterém byl náš tým vyhlášen za „HERO of the DAY“! Toto spontánně vzniklé denní hodnocení za záslužné činy a fair-play jednání si vysloužilo otevřený potlesk od všech účastníků ranního briefingu. Poté jsme naskákali do aut a vydali se co nejrychleji k Mauretánské čáře. Po byrokratické papírovačce jsme se za 2,5 hodiny jako jedni z prvních probyli do Mauretánie. Přejezd se splněním dvou bodů do nedalekého bivaku se obešel bez vážnějších problémů.

Nyní nás čeká asi to nejnáročnější... no uvidíme a pokusíme se opět přihlásit s aktuálními zprávami. Za celý tým přeje do Čech krásný den

Míla Janáček
Nouadibou, Mauretánie 25. 1. 09, 18:00h, 25 st.C :-)